ADVENTNÍ A VÁNOČNÍ DOPIS LÉTA PÁNĚ 2016

členům a přátelům českobratrského evangelického sboru v Písku a ve Volyni


Přátelé v Kristu,


adventní čas je přípravou na Vánoce. Advent je časem zklidnění, vnitřního duchovního ztišení. Jde o to, abychom myslili nad smyslem adventu.


U proroka Izajáše 40, 6n je vyznání: Všechno tvorstvo je tráva…lid je pouhá tráva…tráva usychá, květ vadne, ale slovo Boha našeho je stálé navěky. Všechno tvorstvo i veškeré stvoření je pomíjivé. Pomíjivost je navíc ještě podporována nevěrností, slabostí, hříchem. Odklon, odpojení se od Boha a pomíjivost - to spolu jde ruku v ruce. Mohlo by to vyznít beznadějně, kdyby nebylo toho dalšího, co je v té samé větě: slovo Boha našeho je stálé na věky.

Co je to slovo? Slovo, které zůstává navěky, lze ztotožnit s Hospodinovou smlouvou. A tím pádem ještě víc: s jeho věrností a trpělivostí.

Má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání. My nejčastěji hovoříme o spáse. Zvlášť v adventním čase. Očekáváme Spasitele. On přijde, aby nás spasil. V druhém listu Petrově 3, 9, ze kterého jsou citovaná slova, sice v podtextu Boží spasitelské dílo vnímáme, ono tam je přítomno, naplno, ale není tam napsáno, že Bůh má s námi trpělivost, protože chce, aby všichni dospěli k spasení, ale aby všichni dospěli k pokání.

Spása, stejně jako víra, je dar. Spaseni nejsme za své zásluhy, ale díky Boží milosti. Bůh nám spásu daruje. Jenomže i na dar musí být dva: dárce a obdarovaný. Jaký smysl by měl sebekrásnější dar, kdyby se nesetkal s přiměřenou odezvou? Jaký smysl by měl dar, kdyby byl přijat s povýšeností a pohrdáním, anebo dokonce odmítnut, jaký smysl by měl dar, který by obdarovanému nestál ani za to, aby si ho všiml? Vždyť to by bylo zřejmé pohrdání dárcem! I na dar musí být dva, obdarovaný by měl být na dar připraven.

V případě daru spásy je přípravou pokání. Pokání lze vnímat v užším slova smyslu, to znamená jako lítost nad konkrétním proviněním, anebo od základů - jako upřímnou lítost nad tím, že jsem žil na vlastní pěst a nestaral se o Boha. Jako poznání, uvědomění si, že bez Boha nejsem zhola nic, než jen pouhá tráva, která usychá. Poznání, že jestli mne samého něco drží, pak je to jedině slovo Boha našeho, které zůstává navěky, Boží věrnost a trpělivost. Jestli stále ještě žiji, ještě mám naději, pak díky Boží věrnosti a trpělivosti.

To se spoustě lidí nelíbí. Příliš si zakládají na své nezávislosti, na svobodě, kterou si často pletou s neodpovědností. I v druhém listu Petrově je o něčem takovém zmínka: Kde je ten jeho zaslíbený příchod? ...všecko zůstává tak, jak to bylo. Takovouto zpupnost posměvačů jistě také známe. Ano, spousta věcí zůstává stále tak, jak jsme zvyklí, nic zvláštního se neděje, žádné důkazy Boží přítomnosti, ba ani pouhé existence pro běžného člověka neexistují. Ale cožpak bylo v dějinách málo případů, kdy se všechny jistoty zhroutily? A člověk pak zjistil, že to, na čem postavil svůj život, bylo tak křehké, jako život sám? Pohrdat Božím slovem, žít jako bychom byli věční a nezranitelní, se vždy vymstí, je to jen otázka času. Každá tráva jednou uschne, každý sebekrásnější květ uvadne. Ale slovo Boha našeho je stálé navěky - tato slova proroka Izajáše vnímejme jako heslo pro tento advent.

My teď do budoucna hledíme spíše s rozpaky, anebo přímo s obavami. Zdá se, že se musíme připravit na leccos nepříjemného, vypadá to tak, že náš život bude čím dál složitějším a starost o každodenní obživu čím dál náročnější. Starat se o to lze různě. Někdo s vypočítavostí nebo až s bezohledností, jiný se strachem. Ale právě teď je čas, abychom vzali vážně Boží slovo, o kterém je řeč. Abychom vzali vážně to, že uprostřed vší pomíjivosti a všech nejistot je slovo Boha, které zůstává nezměněné navěky. To znamená vzít vážně naději, opřít se o svou víru v Boha.

A je třeba vzít vážně výzvu k pokání. Vzít vážně Boží slovo. Zapomenout na pocity soběstačnosti a vlastní dokonalosti a učit se vědomí závislosti a vlastní pomíjivosti.

A začít se zas učit prostotě, vděčnosti a pokoře. Když sledujeme zprávy a reklamy, tak máme pocit, že jde o křeče zhoubně přebujelého organismu, který si není vědom, že už odumírá. Žít teď, pro tento okamžik, a to co nejvíc naplno - to je výzva tohoto času. Není to podobné tomu, co Bible nazývá posledním časem?

Zbývá nám, křesťanům i lidem, kterým záleží na tom, aby naše křesťanská kultura nezanikla - prostá věc: nezapojit se do toho. Snažit se co to jde nejet v ničení víry v Boha a ve stylu „opojení mocí“. Ukazovat svým životem, že dokud žije víra v Boha a vzájemná láska, žije také naděje.

A to vám přeji jako poselství letošního adventu.  


SRDEČNĚ VÁS ZVEME NA SHROMÁŽDĚNÍ

27. 11. Ne 1. adventní

9:00 Bohoslužba, sv. Večeře Páně

4. 12. Ne 2. adventní

9:00 Bohoslužba

11. 12. Ne 3. adventní

9:00 Bohoslužba čtená, farář slouží ve Volyni - sv. Večeře Páně

18. 12. Ne 4. adventní

14:00 Bohoslužba s vánoční hrou Květiny pro Ježíška

24. 12. So Štědrý den

10:00 Bohoslužba ve středisku Diakonie Blanka

25. 12. Ne Boží hod

9:00 Bohoslužba, sv. Večeře Páně, zpěv Kostelního kvarteta

26. 12. Po Sv. Štěpán

9:00 Bohoslužba ve Volyni, sv. Večeře Páně

1. 1. Ne Nový rok

17:00 Bohoslužba, sv. Večeře Páně


KOLEDA. Jan Zahradníček

V nebeském dvorstvu krásném

vše znovu začíná,

za nás, kdo nad ním žasnem,

oroduj u Syna,

Maria, útočiště

ze světa chmurné tříště.


Václav a všichni svatí

krajané z vlasti mé

jdou blíž, my bázní jati

zpovzdálí stojíme,

padáme na kolena,

buď od nás pochválena.



Ty dary, prosby naše

za nás tam přednesli,

my za nimi pak plaše

klekáme u jeslí:

Tobě a Ježíškovi

zpíváme svými slovy.


Však slabé naše vzdechy

tou jejich přímluvou

pod klenbou hvězdní střechy

v hlas vichřice se dmou,

co šeptali jsme s bázní,

hlaholem zlatým zazní.




A chudé naše skutky,

aniž jsme věděli,

hřmí v radosti zpěv prudký

nesený anděly,

kde Děťátka tvář spící

byt jasný pro Trojici.


Proud našich slz už hučí

nesmírnou povodní –

vzít Krista do náručí

byli jsme nehodni,

však jimi omýváni

čekáme smilování.

DĚKUJEME

vám všem, kteří se podílíte na životě sboru, pečujete o majetek sboru, modlíte se za sbor, platíte salár - vaše finanční obětavost udržuje život sboru. Bůh vám zaplať!


FARNÍ SBOR ČESKOBRATRSKÉ CÍRKVE EVANGELICKÉ

Fügnerovo nám. 48, 397 01 Písek

mobil: 728 529 547

e-mail: pisek@evangnet.cz

www.pisek.evangnet.cz

číslo bankovního účtu: 512 716 133 / 0300

Požehnané svátky, váš farář. Jiří Ježdík

 

 

ZPĚT